Neděle 11. 8.
Po příchodu do loveckého tábora jsme se ubytovali, seznámili se s loveckým táborem a jeho okolím a diskutovali jsme o pravidlech, která jsme večer u ohně všichni podepsali. Večer u ohně jsme se zaposlouchali do příběhu náčelníka tábora, který nám vyprávěl (a několik dalších večerů) o tom, jak se dostal mezi lovce kožešin a o svém putování divočinou.
Večer jsme také poprvé kladli pasti v okolí tábora.
Pondělí 12. 8.
Ráno proběhla kontrola večer položených pastí a průzkum dalších bílých míst na mapě… Důležitou součástí tohoto dne bylo trénování lovu. Než se totiž vydáme na lov, museli jsme se zdokonalit ve střelně z pušky, luku a házení lasem.
Úterý 13. 8.
Dnes byl den, který ovlivnil dění v táboře na několik dní. Přišel totiž za námi indiánský náčelník Zlomený šíp. Nebyl úplně rád, že lovíme na území jeho kmene. Každý z našich třech oddílů s náčelníkem vyjednával sám a každý si vyjednal jiné podmínky mírové smlouvy. Do boje se nikomu pouštět nechtělo. Náčelník tedy odešel spokojen.
Večer se však dva oddíl rozhodli, že se pokusí v noci tajně se připlížit do indiánského tábora a zjistit, jaké má Zlomený šíp úmysly…
Středa 14. 8.
Ráno jsme našli v táboře vzkaz od náčelníka. Jeho strážci si totiž v noci všimli vetřelců ve svém táboře. To náčelník považoval za porušení smlouvy a vyhlášení války. Od té chvíle se po táboře pohybovali všichni lovci ozbrojení (papírovými koulemi). Přípravy sice proběhly, ale nebyl moc platné, protože útok indiánů přišel nečekaně a skončil masakrem… Lovci přišli o polovinu našetřených dolarů a polovinu pastí… Nutno dodat, že indiáni neútočili a ani nesebrali peníze a pasti oddílu, který mírovou smlouvu dodržel. Být věrný slibu a dodržet dohodu s indiány se tak vyplatilo.
Čtvrtek 15. 8.
Náčelník Zlomený šíp si tajně pozval do svého tábora oddíl, který dodržel mírovou smlouvu, poděkoval a odměnil se lovcům pastmi a zlatem.
Do tábora dorazil nadšený zlatokop, který nám ukázal zlaté valouny. Dalo se čekat, že propukne zlatá horečka… Všichni lovci se vydali za zlatem… Podle mapy, kterou jim v táboře zlatokop zanechal, prohledávali potok, lesíky. Něco si vydělali, ale všichni jsme usoudili, že lovení kožešin, nás uživí lépe. Přece jen na zlatonosné řece zbohatne jen málo kdo.
Večer ještě následovalo svíčkové pexeso.
Pátek 16. 8.
Jak stále lovíme, bizoní stáda utekla. Dopoledne jsme se tedy vydali na dlouho cestu po jejich stopách. Měnili jsme vybavení s domorodci, pořizovali odlitky stop a fotili zvěř. Spali jsme pod širákem…
Sobota 17. 8.
Po návratu do tábora jsme si všichni užívali zaslouženého odpočinku.
Neděle 18. 8.
Zjistili jsme, že se nám konkurenční lovecká skupina pokusila během noci ukrást pasti. Naštěstí se jim to nepovedlo. Dopoledne jsme se věnovali stádům bizonů, která jsme nahnali k našemu táboru a celou řadu z nich jsme ulovili.
Pondělí 19. 8.
Do oblasti dorazila nová poštovní služba Poney Express, která hledala nové jezdce na přepravu zásilek. Naši lovci toho využili – každý dolar se přece hodí – a tak se z nich na nějakou dobu stali doručovatelů dopisů a balíků…
Večer jsme se nechali zlákat nedalekým Casinem. Nabídka večeře zdarma a reklamy na dobrou výhru – to přilákalo všechny naše lovce. I když řada z nich prvních dvacet minut vyhrávala, nakonec všichni o peníze přišli – někteří o pěknou sumu. Žádný z pěti hracích stolů nikomu bohatství nepřinesl. Teď už víme, že žádná herna nedovolí vyhrát, takže se podobným podnikům obloukem vyhneme.
Úterý 20. 8.
Dnešním úkolem bylo vaření… Všechny oddíly dostaly suroviny a vyzkoušely si vaření v zemi – Setonův hrnec. A nutno říct, že se to povedlo.
Středa 21. 8.
V táboře byl celkem neklid, protože se jednotlivé lovecké skupiny začali obviňovat z krádeže pastí. Došlo tak k šarvátce, kterou se nakonec podařilo uklidnit – i když pár pastí změnilo své majitele.
Našim zvědům se podařilo najít místo, kde kladla pasti konkurenční skupina. V noci jsme se proto vydali za pomstou a řadu pastí jsme sebrali. Bylo to náročné, protože jsme v lese museli našlapovat opatrně a nevydat ani hlásku, abychom se neprozradili.
Čtvrtek 22. 8.
Poklad – tak krásně znějící slovo slibující bohatství. Až na to, že cesta po šifrách nebyla tak snadná, jak by se mohlo zdát. Polovina lovců se cestou ztratila (tábor našli v pohodě) a pokladu se nedočkala 🙂
Pátek 23. 8.
Dopoledne jsme zápolili v zálesáckých disciplínách a večer už přišlo na řadu očekávaná tržiště – tedy dražba. Každý z lovců so mohl vydražit ceny, jaká se mu líbila… A pak už jen závěrečný oheň a ukončení loveckého příběhu.
Sobota 24. 8.
Balení a domůůůů….
Čtrnáct dní uteklo jako voda. Nebylo to jen o lovech kožešin a vydělávání dolarů… Taky jsme dělali dřevo, škrábali brambory, přikládali do kamen, drželi noční hlídky, hráli spoustu her… Zkrátka to byl tábor se vším, co ke správnému táboru patří.
Celou fotogalerii najdete zde.