Jak dlouho jezdím na tábory?
Fííííha! Nějaký pátek už to bude. Na svůj první tábor si velmi dobře vzpomínám. Byl hned v mých šesti letech (po první třídě) a jednalo se o něco na téma ,,Z pohádky do pohádky". A hned po něm (téže prázdniny) jsem byl poslán na Narnii, což byl tábor od Hrubínky. A od té doby se to se mnou táhne až do současnosti. Prošel jsem si tak fází účastníka, instruktora oddílového i volného a teď mě máte zde jako hlavního vedoucího.
Co mě na tom nejvíc baví?
Ten život kolem ve skvělém prostředí. Údolí Mohykánů je jedno z nejhezčích míst na světě, které znám. A přátelé - těch je spousty. A bez tábora bych je určitě nepoznal.
Co mě na táboře spolehlivě naštve?
Nesoustředěnost, nespolehlivost. A speciálně nevnímání člověka jako individua, nýbrž jako kolektivního jedince bez osobnosti. To jsou takové tři body, které mě ruší.
Co mě na táboře určitě potěší?
Když se všichni spojí dohromady a utvoří skvělý táborový příběh, hry a dokážou držet za jeden provaz až do konce.
Moje nejoblíbenější táborové jídlo?
Všemi nenáviděný tvaroh Míša, toho zbožňuji (nejen kvůli jménu), ale jelikož jsem člověkem velmi nerozhodným, musím uznat, že zároveň nepohrdnu klasickým bramborovým gulášem.