LT Zóna

So 1.8.2020

V sobotu v odpoledních hodinách jsme dorazili do základního tábora Organizace my, starší pracovníci Organizace.
Zaměstnanci Organizace nám předali základní informace o fungování tábořiště. Ukázali nám, kde co v táboře najdeme, kde a jak se máme uytovat atd. Poté nám dali chvíli, abychom se ubytovali v přidělených ubikacích.
Následovala krátká přednáčka o Zóně a hlavně instruktáž k mapě na zobrazování aktivních anomálií, které se v Zóně nacházejí. Nejde vlastně o nic moc složitého, smíme sahat na dva vypínače a díky nim zjistíme vše co potřebujeme.
Poté se s námi zaměstnanci O. rozloučili a my se pustili do příprav ubikací a dalších prostor pro příjezd mladších pracovníků O., kteří dorazí zítra.

--vedoucí

Ne 2.8.2020

Dopoledne jsme prováděli poslední přípravy tábořiště. Chystali jsme dřevo, ohniště, umývali stoly. Stejně jako děti později jsme si i my nachystali cedulky na stany.
Po obědě jsme šli vítat děti nad tábor, kde nám je předali usměvaví rodiče.
V táboře jsme se ubytovali, vybalili spacáky a ešusy. Rozdělili jsme se do oddílů, kterám jsme vymysleli názvy Šup šup a Jehňátka. V těchto oddílech jsme se poznali a následně poznali i všechny ostatní z tábora.
Večer nám začalo pršet, a tak jsme museli přesunout zahajovací oheň do srubu. Zde nás také navštívila Lada - hlavní vedoucí organizace Organizace. Ta nám rozdala táborová trička a přidělila vojenské pracovníky. Jehňátka dozoruje Ygor a Šup šup dozoruje Yvan.
Když s námi ještě byla Lada přišel nějaký vědec. Něco volal, ale Lada rozkázala, aby ho Yvan a Ygor odvedli, že prý je to nějaký blázen.
Po pár písničkách u improvizovaného ohně jsme se šli chystat do postelí a užívat si první táborovou noc.
V noci nedošlo k žádným divnostem, pohyb bludičky byl zaznamenám.

--vedoucí

Po 3.8.2020

Noc plná klidného i neklidného spánku byla vystřídána deštivým ránem. Po probuzení jsme si dali s Domčou rychlou rocvičkou. Hned po rozcvičce, ještě stále ospalí, jsme se pomalu přesunuli k umávýrce a udělali ranní hygienu. Jelikož pršelo, tak jsme se na nástup přesunuli do srubu, který většinu času neslouží k nástupu. Snídani jsme si všichni vychutnali (komu by taky nechutnal chleba s marmeládou, paštikou či mazacím sýrem?). Po snídani nás svou návštěvou poctila Lada, "šéfová" organizace Organizace, s její ochrankou Yvanem a Ygorem. Jakmile Lada odešla, rozdělili nás na dvě skupinky. Skupinka s dětmi staršího věku šla s Yvanem i Ygorem do boudy a měli "vojenský výcvik" kde se vázaly uzly a učily se poctivé dřepy a i kliky. Mezitím mladší skupinka byla ve srubu se zdravotnicí. Ta vysvětlovala poskytování první pomoci. Po potřebné svačině šel každý tým (tedy Jehňátka a Šup šup) do srubu a do boudy hrát různé aktivní i deskové hry.
Od naší skvělé kuchyně jsme dostali výborný oběd: květáková polévka a čína. Po obědě jsme dostali zasloužený polední klid. Každý ho prožil jiným způsobem např.: Packa plnil dílčí zkoušku. Tři hodiny stál u kůlu. Jiní odpočívali a ostatní hráli deskové hry.
Hned co skončil polední klid, jsme začali plnit úkoly u různých stanovišť. Úkoly byly různé, avšak z větší části sportovně zaměřené. Mezi nejvíce náročné mohly patřit např.: štafeta, 200 dřepů, nošení na kládě a žabáci kolem stanů. Aktivit však bylo více a všechny byly velice zábavné a záživné. Jakmile vypršel čas, který jsme dostali na splnění úkolů, rozloučili jsme se s Ladou a s jejími posilami.
Po svačině se sešly týmy a vysvětlovaly se podrobnosti ohledně mapy, anomálií a nočních hlídek. Nachystali jsme se na večerní nástup, který byl konečně u ohně. Zpívali jsme a hráli hry - prostě táborový večer. Po rozchodu provedla hygiena a potom rovnou na kutě.
Noc se neobešla bez hlídek a tak my - Jehňátka, jsme měli hlídku...
Bludička se přeci sama nepohlídá. 🙂

--Jehňátka

Út 4.8.2020

Po deštivé oci nás probudilo deštivé ráno. Nikomu se do mrholení nechtělo, ale rocvička nás dokonale probrala. Pod pláštěnkami jsme se vydali vyčistit si zuby a ve srubu proběhl ranní nástup. Rozklepaná těla jsme potěšili teplým čajem a dobrou snídaní.
Dopoledne zamakaly naše hlavičky. Probíhaly totiž přípravy na odpolední vstup do zóny. Oba týmy měly za úkol vymyslet si tajnou řeč, složenou pouze z ukazování a gest. Jakmile padl u týmů první nápad, všichni trénovali o sto šest. Na dešti, ve srubu, všude, kde jsme mohli. Dopoledne uteklo jako voda a kuchyně nás zavolala na oběd. Hrachovka se jim náramně povedlo.
Polední klid se nesl v duchu deskových her a čtení. Někteří jedinci dokonce vyřešili rébus. Když všichni byli odpočatí, začala ta pravá zábava. Yvan s Ygorem si nás tvrdě srovnali, my jsme se nachystali a hurá do zóny. První anomálie, kterou jsme kdy poznali, byl Jazýčkový labyrint. Tady našly naše šifry využití. Oddíly se rozdělily na dvě skupinky a navzájem si posílaly formace. Kdo promluvil, tomu zdřevěněl jazyk. I přes nemalé komplikace jsme všichni úkol dokončili a od anomálie obdrželi artefakt.
Zpátky v táboře jsme za artefakty zakoupili vybavení pro naše statečné vojáky. Jehňátka Ygora vybavili pouzdrem na pistol a Yvan od Šup šup dostal antiradiační deštníček. Za odměnu jsme po večeři dostali dvě hodiny volna a zbytek dne utíkal klidně.
Improvizovaný tábrový oheň a nástup se musel přesunout do srubu. Den byl zakončen skvělým divadelním představením. Až si všichni vyčistili zuby a nachystali se ke spaní, tábor poklidně usnul. Hlídky proběhly bez většího vzrušení. Bludička byla zaznamenána.

-- Šup šup

St 5.8.2020

"Buudíček", ozval se ráno Nuniho hlas. Honem ze spacáku, mikinu na sebe a ven ze stanu do prvního nedeštivého rána. Nuni nás pořádně protáhl, pak následovala výborná snídaně. Najednou se objevili Yvan s Ygorem. "Koukejte, anomálie Genetická hříčka! Musíme na výpravu do Zóny!" V anomálii Genetická hříčka se vyskytují monstra, která se leknou pouze monster s větším množstvím končetin, než mají ony samy. Takže naším úkolem bylo spojit se do větších příšer. Vše se povedlo, nikdo v anomálii nezahynul (i když to občas bylo těsné) a ze Zóny jsme odcházeli se vzácnými vejci.
Po výborném obědě a chvilce klidu přišla paní Lada. Potřebujeme další artefakt! Tentokrát ale z kosmické anomálie. Zvládneme to? No samozřejmě, žádné obavy se nepřipouští! Kosmická anomálie je oblast, ve které jsou hvězdné kameny. Toto vzácné místo ovšem hlídají přízrakové, kteří jsou klidní, pokud mlčíte a kryjete si záda. Doslova. Pohyb po anomálii se možný jen ve dvojicích, které se drží zády k sobě. Ještě, že nás Yvan s Ygorem tak drilovali! Úkol to byl nesnadný, ale díky tvrdému výcviku máme šanci. Zatnout zuby a svaly, nastartovat mozek, jde se! Jeden kámen, druhý, pátý ... Hurá! Úkoly splněn! Ze země vykopáváme další artefakt.
Cestou do tábora kolem nás lítalo podezřelé množství much a .... jiného otravného hmyzu. Jasný signál, nedá se snic dělat, musíme do sprch! Ani zaměstnanci Organizace nesmí být prasátka.
Večer utekl, na obloze se objevily hvězdy a my unavení a čistí uleháme do spacáku. Co nás asi potká zítra?

-- vedoucí

Čt 6.8.2020

Potichý "budíček!!!" se ozval z Packových úst a bylo to další den. Hned po krátkém běhu a rozcvičce se vydali převléct si trička na nástup. Rychlý nástup, snídaně a jde se na to. Další anomálie tentokrát spící poustevník. A už nás Yvan a Ygor hnali pro karimatky, spacáky a šátky. Když se všichni připravili tak hurááá na cestu. Cesta byla plná kopřiv a bodláků, ale nakonec jsme přišli na místo. Na místě nás Ygor seznámil s anomálií a řekl nám jak vzít jeho artefakt. Podle Ygora to bylo lehké, ale nebylo. Museli jsme si obléct spacák hlavou napřed, no šli jsme po slepu. Když jsme přišli k poustevníkovi tak jsme začali slyšet zvuk. A u něj byl artefakt. Artefakt do ruky a běžíme zpět. Asi po 30 minutách jsme se sbalili a šli jsme do tábora. V táboře jsme se napili a už nás hnala LADA ven, že prý chce artefakt ze středu zóny a pak nás pustila na oběd. Oběd byl velice dobrý jako vždy. Po obědě polední klid a pak znova nástup. Tam nám LADA řekla, že počítače zjistili kde a jak se dostat do středu zóny, ale zprávy jak a kde je zóna jsou zašifrované. Pan Tečka nám rozdal šifry. Háček byl v tom, že jen 2 z 8 šifer tam opravdu vedou. Luštili jsme a luštili a nakonec oba týmy věděli jak se tam dostat. No věděli jsme místa a azimuty. Chvíli nám to trvalo, ale oba týmy se tam setkali. Byla tam věc která byla nejspíš srdce, ale jeden muž nám říkal, že ho nemáme brát, ale vedoucí nás nutili ho vzít. Vzali jsme ho a šli jsme do tábora. LADĚ jsme ho dali. ALE LADA SE CHOVALA DIVNĚ, BYLA ZLÁ A ŘEKLA, ŽE UŽ NÁS NEPOTŘEBUJE. MÁME Z TOHO BLBÝ POCIT, ALE SNAD TO BUDE V POŘÁDKU. V noci na hlídce byl celou noc RANNÍ BLESK a BLUDIČKA byla daleko od zóny. Asi jsme to srdce neměli brát.

-- Šup šup

Pá 7.8.2020

Otevřu oči, jsem ve spacáku jako každé ráno. Budíček, rozcvička, hygiena, nástup, výborná snídaně a - Lada, její neupravené, šílené a lhostejné chování nahradilo její přísnou, chtivou a žádoucí stranu. Její chování nás zaskočilo a než jsme stihli zjistit co se děje přišel pan Tečka, prodávat předměty za artefakty. Ygor s Yvanem po chvíli přišli s overalem šedého vlka, malým batůžkem, čepicí s kšiltem a s větším batohem. Bohužel jsme se nepohodli kvůli včerejšímu incidentu s artefaktem ze středu zóny. Po svačině jsme díky mapě zjistili, že "Zelenka" je nedaleko tábora. Vyrazili jsme k anomálii. Viki s Fredem jako obětní beránci vyšli do anomálie, sundali si zelenou vrstvu oblečení a nestalo se nic, nic z toho co se stát mělo. Došli zpátky mimo anomálii, najednou z ničeho nic se oba zhroutili na zem. Řekli nám, že můžou hýbat jen hlavou. Na štěstí má zdravotnice Domča chytrou hlavičku a pamatuje si informace od organizace, přesunuli jsme se o kousek dál. Na tom místě byli na zemi poházené peníze, a samozřejmě nechyběli přízraci hlídající peníze. Když jsme chtěli sebrat peníze tak se po nás rozeběhli nebo začali kdákat jako slepice a vydávat další různé zvuky. Sbírání bylo proto složitější, ne vždy si nás však všimli. Po delší době sbírání, jsme už museli jít zpátky do tábora. Když jsme po namáhavé cestě zpátky do tábora konečně dorazili, došlo nám, že jsme nebyli schopni sebrat artefakt. Poprvé jsme ho nedonesli. Jelikož jsme ho nedonesli, nás museli Ygor s Yvanem hlídat a to tak, že levá ruka je přivázána menším provázkem k provazu. Každý si zažil nepříjemnou chvilku na záchod s oddílem, mytí rukou s oddílem, sbírat dřevo s oddílem, porovnat se na obědě... Kolikrát jsme chtěli, žádali, prosili a snad i žadonili, aby nás pustili, avšak konali svou práci, a s tím se nedá nic dělat. Prostý tvrdý vojenský výcvik. Polední klid byl jiný než jindy, každý si sice odpočinul, ale na druhou stranu je tu provaz... Na štěstí a velké úlevě Ygor s Yvanem obdrželi dopis ve které mají povoleno nás propustit. Potřebovali zjistit zda je zóna v pořádku, tak nám dali za úkol vyrobit oštěp, kterým zjistíme zda je anomálie v naší blízkosti. Ygor s Yvanem na konec usoudili, že nejsme lháři ani zloději. Po večeři bylo pár her a najednou Nuni volá, že "Spící poustevník" je blízko. Pár odvážných odvážlivců šlo hledat artefakty. Mapa však neskončila "Spícím poustevníkem", hned jak odešli objevil "Ranní blesk", pospíchali jsme varovat odvážné jedince a po tom rovnou na kutě. Zalezu do spacáku, zavřu oči a - tma.

-- Jehňátka

So 8.8.2020

Ráno opět zazněla píšťalka oznamující ranní rozcvičku. Dnes bylo ale vše jinak. S velkými zaseknutými uprostřed zóny a ranním bleskem mezi námi a nimi jsme museli vyběhnout s hrnečkama do trávy a sbírali ranní rosu. Dva dobrovolníky jsme oblékli do pláštěnek, nasadili jsme jim plynové masky, na ruce nasadili pytlík, zalepili, potřeli je nasbíranou rosou a vyslali je do bažiny. "Prásk, prásk!" ozvalo se z ranního blesku a pak bylo už jen viděl jak se z něj kouří. Ranní blesk byl zneškodněn. Poté už nám nic nebránilo v cestě za velkými. Společně jsme si snědli BPN (Balíček Poslední Nektarinky), které malí donesli a pak se vydali na plnohodnotnou snídani do tábora. Zbytek dopoledne jsme hráli hry a plnili službu.
Odpoledne jsme se opět vydali do zóny. Uprostřed jsme si založili hlavní stan a z něj vyráželi do všech stran prozkoumávat skryté microanomálie a řešit jejich nejrůznější postihy, které mohou způsobit. Léčení nám šlo na výbornou. Jediný kotník nezůstal vyvrtnutý, jediné zápěstí nezůstalo pořezané. Zkrátka úspěšná výprava. Den jsme zakončili večerním ohněm u kterého jsme zpívali a hráli táborovou verzi hry "5 proti 5". Moderátorka se ptala na různé otázky začínající pokaždé "Zeptali jsme se 10 vedoucích, ...". Všichni se předháněli v tom, kdo odpoví dříve. Po poslední otázce se přepočítali výsledky. O 1 bod vyhráli Šup šup.
Pak už jen vyčistit zuby, zalehnout a dobrou noc.

-- vedoucí

Ne 9.8.2020

Písk! Achjo, už zase tak brzo vstávat. No nic, rychle ze spacáků, někteří zatučňáčit a hurá na rozcvičku. Po Vikčině prima rozcvičce jsme si vypucovali zoubky a následně se rozpoutala bitva o jahodovou marmeládu. Snídaně byla pryč v cuku letu a my jsme netrpělivě očekávali program. V zabláceném ešáku, pod nesnězeným chlebem jsme našli vzkaz od vězně: POKUD CHCETE VĚDĚT VÍCE O SRDCI, ZEPTEJTE SE STALKERA. MOHL BY BÝT V RYBNÍKU VE ZVOLENOVICÍCH (U TOHO MENŠÍHO). Nezbývalo nám tedy nic jiného než si sbalit svých pět švestek a vyrazit na cestu.
Za úmornou cest vedrem jsme byli obdarováni propustkou do rybníka, kde jsme potkali i pana Stalkera. K získání informací o srdci jsme potřebovali tři věci: měřící zařízení, flešku a šifru. Na tři věci byla jedna skupinka přece jen trochu moc a tak jsme se museli rozdělit na menší a větší táborníky. Větší se vydali pro flešku a měřící zařízení, šifra zbyla na menší!
Za zpěvu tábornických písní a zvuku her jsme se pomalu jako šneci plahočili krajinou. Přes pole, přes lesy, kopřivy a houští, s těžkými krosnami na zádech a zpoceným oblečením. Po dlouhé, v očích táborníků nekonečné cestě, jsme dorazili k dalšímu rybníku, Stalkerovu domovu. Pořádně jsme se vyrochnili, usušili a pak do práce. Našli jsme flešku, doplnili zásoby vody, nachystali táborák a opekli buřty. Výprava se neobešla bez menšího zranění, pár stehů a skvělých záchranářů Paciho a Nuniho. Mezi stromy nám vyrostl tábor a zabublání do spacáku jsme usnuli.
Druhá skupinka nám malinko zmokla, ale zvládli to na výbornou. Našli nakonec i šifru a přespali v malém lesíku. Jsou to ale šikulky, jenže bez Paciho to nebylo ono!

Po 10.8.2020

Dneska neslyším budíček co to? Áá my jsme mimo tábor. Tak teď jen počkat až se ostatní vzbudí, zabalit přístřešek a pak své věci. Hoplá s batohem na záda a vyrážíme na cestu pro další předmět pro Michaila Ivanova Zajceva a.k.a. Stalkera. Jsme na místě kde má být předmět řekl Stalker, nezbývalo než shodit krosny a začít hledat. Hledali všichni a všude pod listím, pod stromem, na stromě, v křoví. "Mám to!" volá jeden z hledačů. Teď zpátky ke krosnám, hop s nima na záda a jde se vstříc táboru. Cestou necestou, lesem nelesem, "Tady zastavíme!", řekl Nuni a vytáhl nůž, chleba a májku. S plnými žaludky se jde přece jenom líp.
Všichni najezeni a Nuni zavelel, "Jde se dál!". Šlo se a šlo a šlo a najednou před náma už známé lesy. Tady už se snad nikdo neztratí. Po pár krokách už konečně vidíme tábor, huráááá!
Akorát čas oběda. No parádně načasovaný příchod. Po výborném obědě byl zasloužený polední klid. Po dvou hodinách spánku si všichni museli vybalit krosny a jen co všichni dovybalili, tak se šlo do sprchy. Konečně nebudeme smrdět jak opice. Tak a zbytek dne prej máme volno. Večer u nástupu byl oheň, takže se zpívalo a dokonce bylo i menší divadlo. Po pořádném táborovém večeru už byl čas na hygienu a spát. Akorát Jehňata měla hlídky. Pohyb bludičky byl zaznamenám.

-- Jehňátka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *