Jiří Kunčák

kuncakJak dlouho jezdím na tábory?
Na tábory jsem začal jezdit asi v sedmi letech. Nejdříve to byly týdenní tábory s domem dětí, následně dvoutýdenní, až nakonec jsem skončil u třítýdenních táborů s angličtinou. V době, kdy ostatní jezdili jako instruktoři, já měl pauzu a ve svých osmnácti jsem nastoupil jako volný instruktor (vedoucí který připravuje hry) na hrubínkovském táboře "Zeměplocha". Následovala pozice instruktora, vedoucího oddílu a následně hlavního vedoucího, na které jsem zůstal do teď.

Co mě na tom nejvíc baví?
Táborová atmosféra je úplně jiná než celoroční pobyt v zakouřeném městě. Člověk se dostane do světa kde neplatí pravidla každodenního života. Dostane se do prostředí, kde ráno vstává v mlze a zimě, přes den dohlíží na partu hyperaktivních mrňousů a večer, naprosto utahaný, ulehá a poslouchá houkání sov. Nejvíc ze všeho mě ale naplňují ty chvíle, kdy ke mně přiběhne táborník a s velkým nadšením mi začne povídat jak se mu na táboře líbí a jak další rok pojede určitě znovu.

Co mě na táboře spolehlivě naštve?
Nejsem typ člověka, který by se nějak rychle dokázal naštvat. Co mě ale opravdu nepotěší, je když nestíháme program a všichni okolo jsou z toho nervózní. Vytváří to takovou zvláštně napjatou situaci, kterou však pokaždé v pořádku zvládáme.

Co mě na táboře určitě potěší?
Spolehlivě potěšit mě dokáže každý večer, kdy jdou děti v klidu a spokojeně spát a my vedoucí je nemusíme složitě zahánět do stanů a každou chvíli kontrolovat jestli nedělají binec.

Moje nejoblíbenější táborové jídlo?
Loupák s teplým kakaem! Ráno, když se člověk probudí do zimy a zamračena, tak toto jídlo spolehlivě zlepší náladu a zahřeje.

P.S.: Umím se i usmívat - normálně se takhle nemračím 🙂

AKTUÁLNÍ TÁBORY: VÝPRAVY DO STŘEDOZEMĚ